2.kapitola
Byt Harryho a Rebeccy,duben 2014,současnost
Sedím na gauči a v ruce nervózně svírám mobil. Je jedenáct dopoledne a Harry včera nepřišel domů. Mé útroby svírá strach ale taky žárlivost. Kde je? A s kým? Je sice pravda, že se ´´zkouška´´mohla protáhnout do ranních hodin a přesunout do baru, jako už tolikrát. Ale vždycky se vrátil domů. A nejhorší na tom je, že mi nebere ani telefon. Abych se aspoň trochu uklidnila, drbu Hunny za uchem. Jenže to moc nefunguje. Vstanu a začnu nervózně přecházet po pokoji. Dělala jsem to už jako malá. Vždy, když jsem byla nervózní, pochodovala jsem po místnosti a bylo mi úplně jedno, že tím ostatní znervózňuji ještě víc. Ale tady nemám koho znervózňovat, že?
Najednou jakoby něco osvítilo. Vylítnu schody do pokoje a prudce otevřu skříň. Své domácí oblečení jsem vyměnila za něco, v čem nebudu vypadat jak idiot (http://www.polyvore.com/cgi/set?id=71442385)
,,Počkej tady. Potom pudeme ven Ok?´´ řeknu Hunny a ona jakoby mi rozuměla, zavrtěla ocasem.
Vyjdu z pokoje a hned poté z bytu. Hned jak vyjdu, do očí mě praští paprsky jarního slunce. Tady v Londýně je to něco jako vědecký úkaz. Natož když ještě lehce hřeje. Přejdu na druhou stranu a parkem se vydám k bytu Tomlinsona. Cestou neustále kontroluji mobil, jestli mi náhodou nepřibyla SMSka. Samozřejmě, že ne. Jak jsem si mohla myslet něco jiného?! Povzdechnu si . Do hlavy se mi dostane ničivá vzpomínka na dobu, kdy mi od něj přibývali zprávy každou minutu. Ani jsem je nestíhala mazat.
Pizzerie u Lucy, leden 2013,minulost¨
Stála jsem u stolu, kde seděla pětičlenná rodina se strašně uřvanou holčičkou.
,,Takže,jednu sýrovou, dvě salámové a jedny oříšky?´´ zeptala jsem se jich s předstíraným,pracovním úsměvem.
,,Ano. A ještě nějakou minerálku,´´ poručila si celkem pěkná mamina a hned nato seřvala svého syna,který se rozhodl, že zrovna teď vytrhá své sestře všechny vlasy. Přikývla jsem a co nejrychleji zmizela
Předala jsem objednávku kuchaři a vyndala z kapsy vybrující mobil.
AHOJ LÁSKO. CO DELAS? HARRY
CO MYSLIS? NE VSICHNI MAJ KONTO VELIKOSTI ROPNEHO MAGNATA:P BECCA
HAHAHA. TAKZE V PIZERCE? HARRY
DING,DING,DING :D BECCA
DNESKA SRSIS VTIPEM. JSI NEJAK VESELA NA TO,ZE NEJSI SE MNOU. MNE SE TOTIŽ PO TOBE STYSKA A KLUCI SOU ZE MNE MALEM NA MRTVICI. ZKAZIM VSECHNO NA CO SAHNU. A MUZES ZA TO TY. HARRY
ALE LAKO,ME SE TAKY STYSKA. DOKONCE MOC. JSEM VESELA,PROTOZE SIS NA ME VZPOMNEL. BECCA
MYSLIM NA TEBE NEUSTALE. KDY BUDES MIT VOLNO? HARRY
ZA DESET MINUT TI ZAVOLAM. TED UZ MUSIM. TY LIDI MI POMALU LEZOU NA NERVY BECCA
S úsměvem jsem vypla zvuk a dál se věnovala těm otravným zákazníkům.
Před bytem Tomlinsona,duben2014,současnost
Nadechnu se. Stojím před hnědými dveřmi a zvoním. Čekám, až mi otevře a doufám, že je doma. Vím, kdo jiný by mohl vědět, kde Harry je. Ale pokud jejich včerejší mejdan, probíhal tak jak myslím, stejně budou všichni tady.
Po chvíli čekání to už chci vzdát,když se otevřou dveře. Stojí v nich něco, co tak trochu vypadá jako Zayn. Ale kdybych to potkala na ulici, nepoznám ho a spíš se mu obloukem vyhnu. Jindy skvěle upravené vlasy má rozházené na všechny strany, v obličeji je bledý, na sobě má jen kus oblečení, což asi mají být trenýrky a smrdí hůř jak koš s odpadkama.
,,Ahoj Beccy,´´ pozdraí mě slabým a naprosto cizím hlasem. Na nic se neptá a vpustí mě dál. Vejdu do prostorné chodby a pokračuji dál do velké bílé kuchyně spojené s jídelnou. Doufám,že tu najdu někoho střízlivějšího. A míň smradlavého. U stolu, díkybohu, sedí majitel bytu a naštěstí vypadá o mnohem líp než Zayn. Víc střízlivě.
,,Jéé. Ahoj,kamarádko. Co tu děláš?´´ zeptá se mě. Sednu si na židli vedle něho. Podezřele zkoumám věc,co má ve skleničce. Nahnu se a začichám. Otřesu se.
,,Co to piješ?´´ zeptám se zvědavě.
,, Zázračný, domácí lék na kocovinu. Od Eleanor. A nenech se oklamat. Chutná to ještě hůř než to vypadá,´´ zasměje se,ale jeho obličej po chvíli zkřiví podivná grimasa.
Soucitně se zasměji. Pak si ale vzpomenu, proč jsem vlastně tady. Zamračím se a rozhlédnu se po bytě, který kdysi patřil i Harrymu.
,, Je tu Harry?´´ zeptám se, spíš jenom pro pořádek. Když je tu Zayn, bude tu i zbytek.
Louis se zasměje,, Kde jinde. Najdeš ho někde mezi jeho pokojem a koupelnou.´´
,,Někde mezi?´´ zeptám se nechápavě. Nějak mi to neleze do hlavy.
,,No. Už od rána neustále lítá na záchod a tak se s Niallem rozhodli, že na to kašlou. A ustlali si u zdi před koupelnou,´´ svěří se mi a místnost znovu zaplaví jeho smích. Hned na to sykne a chytne se za hlavu. Tomu se musím smát já.
,,Lék tak úplně nezabral,co?´´ zeptám se ho a vstanu. Dojdu ke konvici,naleju do ní vodu a zapnu jí.
,,Udělám ti kafe. To funguje vždycky,´´ nabídnu mu. Rozhlédnu se kolem sebe. Byt je to opravdu hezký, ale pro jednoho trochu velký. Zezačátku jsme nechápala,proč nebydlí s Eleanor. Ale teď,poté co nám to s Harrym přestalo klapat,to celkem chápu. Každý potřebuje svůj prostor a oni ho mají. Díky tomu jsou potom jejich společné chvilky mnohem vzácnější.
Zaleji Louisovi kafe a postavím ho před něj i se sklenkou vody a práškem. Děkovně se na mě usměje a hodí do sebe tu ´´zázračnou´´ pilulku.
,, To jste se tak zřídili na té zkoužce?´´ zeptám se ho.
,,Tak to těžko. Začali jsme sice pít už tam,ale Simon nás pak vyhnal do baru,´´ zasměje se a pokračuje,,V devět jsme už seděli u Steva´´ jeden známý bar,, a oslavovali to turné po Americe,´´ svěří se mi . Zůstanu na něj jen nechápavě koukat.
,,Jaký turné?´´
,,Ty o tom nevíš? Víme o tom už přes měsíc. Včera se to potvrdilo. Už je to i v tisku. On ti Harry nic neřekl?´´
Do očí se mi nahrnou slzy. Jsem zvyklá, že mi už dávno neříká vše ale myslela jsme,že věci co se týkají nás obou,mi sdělí. Tohle je už i na mně moc. Zvednu se a chci odejít.
,,Beccy,počkej. Provedl jsem něco? Jestli jo,mrzí mě to,´´zastaví mě Louisův kajícný hlas.
,,Ty za nic nemůžeš. Až se probere dej mi vědět prosím,´´ poprosím ho a vypadnu z bytu. Jedna slza vyklouzne a dere si cestu po mé tváři. Nemám dost sil na to,abych jí setřela. Jediné,co zvládnu je vytočit číslo,mé spřízněné duše.
,,Ahoj,Ali,´´……